V předchozím (úvodním) článku jsem se rozepsala, jak jsem celkově dostala k myšlence zachytávat svět kolem sebe pomocí foťáků. Málem tomu byl konec. A jak se to stalo, že jsem došla sem? Že focení je můj denní chléb?
Několik let jsem foťák neměla v ruce. Sem tam jsem si ho vzala na dovolenou nebo jsem vyfotila rodinnou událost (narozeniny). Možná to bylo tím, že jsem začala pracovní etapu života, která zabírala většinu (dosud volného školského) času nebo že koně už v mém životě nehráli skoro žádnou roli a tak jsem neměla asi dostatečný impuls, proč ten foťák s sebou někam brát. Možná?
…
Po několika letech jsem opustila Prahu a přestěhovala jsem se do Poděbrad. Nové neobjevené místo lákalo vytáhnout zase foťák a občas něco postovat na Facebook. Poznala jsem tu nové přátele. Jednoho dne mi právě jedna z nich napsala, jestli se stále věnuji focení. Říkala jsem si, jak to ví, že fotím? Dyť skoro nic na sítě už nedávám, velmi sporadicky. Napsala jsem jí, že ano – foťák stále mám. Odepsala mi, že by chtěla vyfotit svojí menší svatbu. SVATBU. Já bych mohla fotit svatbu? Vážně? Samozřejmě jsem tuhle nabídku nechtěla odmítnout, ale také jsem jí říkala, že svatbu jsem ještě nefotila a že bych jí to nerada pokazila. Ona ale netoužila po profi fotkách, takže jí to nevadilo. Moc jí děkuji za tuhle šanci, protože mi dala nový impuls. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem focení odložila zbytečně, dyť mě to pořád tolik baví!
Tak jsem se připravovala. Četla jsem si články o focení svateb, koukala jsem na ostatní tvůrce, sledovala jsem YouTube. Chtěla jsem nenechat nic náhodě. Na svatební den jsem si od tchána půjčila i jeho Nikon, abych měla 2 těla na pokrytí krátkého i delšího ohniska. Den dopadl skvěle, svatba byla krásná, nevěsta nádherná. A pro mě skvělá zkušenost a příležitost.
Jenže, já pořád měla Canon EOS 1000D. Cítila jsem, že mě zastaralá technika brzdí. Chtěla jsem svůj foto skill posunout dál. Začala jsem studovat technické záležitosti a pořídila jsem si starší typ full-frame zrcadlovky z druhé ruky: Canon EOS 6D. K tomu starší typ širšího objektivu (22-55 mm) a taky ,,pevnou světelnou padesátku“. S tím jsem se konečně a za levno mohla zase o kousek posunout. Byla jsem na rodičovské a měla jsem tedy dostatek času objevovat, ale minimum finančních prostředků pro nákup drahého vybavení. Fotila jsem syna, fotily jsme společně s kamarádkou naše děti, dělaly jsme tématické focení a hlavně – začaly jsme jezdit do Lysé nad Labem fotit dostihy. Fotím dostihy pouze tady, 3x ročně v Lysé nad Labem. Tamní závodiště jsem si zamilovala. A protože jsem po rodičovské nastoupila do práce, ušetřila jsem si na bazarový objektiv pro delší vzdálenost (70-200mm) a ještě jsem si přikoupila druhý foťák z druhé ruky Canon EOS 80D, takže jsem teď zase o trošku variabilnejší a můžu přijímat nové výzvy.