První článek bych chtěla věnovat povídání, jak jsem došla až sem a odkud se to vzalo. Něco už je řečené v úvodním článku ,,O mně“. Dnes se trošku rozepíšu abyste mě lépe poznali, pokud se mnou budete chtít na fotografickou procházku a třeba se o mně něco dozvědět. 🙂
Jak jsem psala již v úvodu, fotit jsem začala přibližně od základní školy. Dostala jsem od babičky k Vánocům starou (nejspíš její použitou) cvakací krabičku, která nesla název Kodak PRO-STAR na film. Konkrétní typ si teď už nepamatuju. V tomto foťáku bylo něco rozbitého, všechny fotky z tohoto foťáku, které mám schované, jsou rozmazané. Ale tak zvláštně. Střed fotky je ostrý, ale směrem ke krajům jde do extrémního rozmazání. Bohužel. Ale i přesto mám plné album fotek z tohoto foťáku.
Potom mi táta k jiným Vánocům o pár let později koupil Olympus mju II také na film. Tam byl úplně jiný mechanismus spouště, který jsem do té doby ještě neznala – zaostřit a pro focení domáčknout. Když se dívám na fotky z tohohle období, musím se smát nad zaostřeným pozadím místo focených objektů. 🙂 Vím, že mi to táta vysvětloval, ale asi jsem na to ještě nebyla tenkrát zralá. Tento foťák jsem tátovi ale brzo přenechala, protože přišla pomalu digitální éra a film už pro mě nebyl tak zajímavý, jako uchovávat fotky digitálně v počítači.
Protože přišly mobily s foťáky. Já nejsem vůbec stará, ale můj první mobil byl Nokia 3310, když mi bylo 10 a ty první mobily s foťáky přišly ještě později a to asi kolem mých 13 let. Je vůbec zázrak, že se mi nějaké fotky povedly dochovat, protože paměťovky do mobilů neexistovaly, fotky jsme si posílali přes infračervený port (později Bluetooth) a vešlo se mi asi tak 10-15 kusů do mobilu, takže starší jsem odmazávala. Něco se mi ale podařilo dochovat. Byly to fotky ve formátu GIF nebo JPG, který měly cca 80×96 px a kolem směšných 3kB. Pro představu přidávám printscreen náhledu jedné z dochovaných fotek v prohlížeči fotografií Windows 11.
Z mobilů mám fotek celkem hodně i přes to, že to byly staré Nokie. Už tenkrát jsem byla posedlá ,,zálohováním“, takže jsem fotky často přetahovala do počítače a proto se mi povedlo některé kousky dochovat. Není to ale nic ke sdílení, spíš osobní a hlavně nostalgické. Nemám všechno, ale jsem ráda, že toho mám z tohoto období víc než dost. Pořád si můžu připomínat, jaký to bylo tenkrát a musím se u toho fakt zasmát, co jsem byla schopná fotit a jak to vypadalo. 🙂
Potom přišel čas míchání fotek z mobilů a z kompaktů. Právě přišlo období v pubertě milování koní, byla jsem posedlá touhou fotit koně všude možně. Fotek koní mám v počítači úplně nesmyslný číslo a plno z toho jsou mobilní fotky. Táta mi potom přenechal jeho Casio EX-Z40 se kterým jsem nafotila nesmyslný množství fotografií koní, dovolených ale třeba i akce, koncerty… Na to, jak malý to byl přístroj musím říct, že fotky z něj mám fakt ráda. Ale spíš v tom hrají roli ty vzpomínky, které se k tomu vážou. Na ukázku jak vypadá fotka z Casio – koník Pretoria Charlie v pohybu (bylo pod mrakem, ale i přes to tuhle fotku jako vzpomínku mám opravdu ráda).
Když mě focení tímto stylem bavilo dál, rozhodla jsem se, že by bylo na čase se taky trošku něco o tom focení naučit a mít i ty fotky koní o fous lepší. Koupila jsem si úplně nový kompakt Fujifilm FinePix S1500, který uměl nabízet možnost nastavit navíc k ISO a WB i clonu a čas (WB a ISO jsem znala už z Casia). Tak začaly moje první pokusy o hloubku ostrosti, pochopení jak to vlastně funguje. Ale kompakt není nejlepší učitel, nikdy s ním nebylo možné vykouzlit přirozené výsledky, protože tento foťák byl digitální. Na ukázku přidávám kobylku Julinku z Fujifilmu.
Protože jsem chodila u nás na vsi do stáje k místním koním, začala jsem tedy uvažovat o zrcadlovce, abych ty naše krasavce měla zvěčněné jako ,,profík“. Chodila jsem na brigádu při škole, kde jsem si za rok vydělala na svou první zrcadlovku. Bylo to v roce 2011 hned z kraje roku a dala jsem za ní 10tisíc ve Fotoškodě. Koupila jsem si to nejlevnější, co trh nabízel: Canon EOS 1000D (a kdybych počkala pár měsíců, mohla jsem mít 1100D, ale já se v tom tenkrát vůbec neorientovala). Konečně jsem měla ,,ten“ foťák, který nabízel nekonečné možnosti nastavení a přizpůsobení díky vyměnitelným objektivům. Vůbec jsem si nelámala hlavu, že to je to nejlevnější a nejzákladnější, pro mě to byl TEN foťák. K základnímu setovýmu objektivu EF-S 18-55mm jsem si dokoupila tenkrát Sigma 70-300 mm (velice levnou variantu, ale chtěla jsem dlouhé ohnisko). Konečně jsem se začala učit základy focení, tak jak se sluší a patří. 🙂 Fotila jsem koně, procházky po Praze, přírodu, akce s kamarády… Na ukázku přidávám opět mou milovanou kobylku Julinku.
Fotka je ze zimy, protože Julinka poté v březnu 2011 zemřela… S ní postupně zemřela i moje chuť fotit, už jsem pak do stáje nechodila. Foťák jsem postupně brala s sebou míň a míň když jsem někam šla, až to došlo tak daleko, že mi pár let leže ve skříni v brašně nedotknutý.
Pokračování příště…